Na oknu sem videl obraz mlade deklice,
lepe v njeni otopelosti,
v tem, da je svet tako oddaljen od nje
kot leteč jesenski puh,
in v tem, da se popolnosti ne da ljubiti,
lahko se ji samo služi,
in slepota te oddaljenosti
je bila bolj grozljiva od obupa,
ampak tudi hladilna kot kamilični obkladek,
da je možno razširiti roke,
ne da bi en sam suh prst
dosegel neometeno steno,
ki bi pomenila konec tudi za lastovko,
v malem prostoru do smrti pretepeno z lastnimi krili.
Iz češčine prevedla Urška Jarnovič.
Viděl jsem v okně tvář mladé dívky,
krásnou svou netečností,
tím, že svět je jí tak vzdálen
jako ulétající podzimní chmýří,
a tím, že dokonalost nelze milovat,
jenom jí sloužit,
a slepota té dálky
byla hrozivější než zoufalství,
ale také chladivá jak heřmánkový obklad,
totiž že je možné rozpažit,
aniž by jediný ze štíhlých prstů
dosáhl na neohoblovanou stěnu,
která by znamenala konec i pro vlaštovku,
umlácenou v malé místnosti vlastními křídly.
